Kalendář

Po Út St Čt So Ne
25 26 27 28 29 30 1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 31 1 2 3 4 5

Fotogalerie

Náhodná fotogalerie

Náhodná fotogalerie

Studio Němčice červenec 2006

Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • Českê

Obsah

História

Historia
Kapela vznikla negde koncem lita 1993. Prvotni mešlenko měle v pokročelim stádio opilosti, negde kolem pulnoce, oš nevim gde, na zábavě  Marek  a Faťa. Domlovile se, že založijó kapelo. Chtěle to prostě zkoset. Na pomoc bele přezvani Koodl, (Markuv brácha) a Johan. Počátečnim kapitálem nebela ani tak znalost hre na nějaké nástroj (plno kapel v té době dokazovalo, že to neni ani tak potřeba), ale nadšeni a zápal pro tento neskotečné nápad. Lidrem  kapele se stal Faťa, protože oměl hrát na kytaro a znal note. S ostatnima to oš belo horši. Koodl bel kytarista absolutni začátečnik a Marek s Johanem neoměle hrát na nic. Faťa tenkrát jako správné lidr rozhodl, že Marek bode hrát na baso, protože ta je jednodochá a Johana že bode flétnista a ve volnéch chvilkách bode e třeti kytarista. Od Milana Otěkala tenkrát za 6 000,- kópile neco, co mělo přepominat jejich prvni aparaturo. Nastěhovale to k Faťovi na huro a negde v zaři roko 1993 začle zkóšet. V té době take začle vznikat prvni hyte, třeba prvni pisnička O žiznivim lvovi, kerá bela jenom na třech akordech, abe jo rodici se hudebni těleso dovedlo zahrát. Belo to docela dobry, akorát  nesměle hrát moc nahlas (ono to s tym aparátem ani moc nešlo) a nesměle si o hrani podupávat. To pak decky Marta (Faťova ségra) posilala děcka, ať je dó oklidnit.

   Belo to super, ale s jidlem roste choť a tak začle hledat bobenika a pořádnó zkošebno.
 
   Historia se začiná datovat od začátko roko 1994, kde na doporočeni Romana Ošťádala z Mezec požádale Obecni Uřad v Nákle, a ten předělel kapele mistnost za videjnó obšdu v obecnim domě v Mezecich (puvodně to měla bet jako klubovna SSM, ale doba oš bela negde inde). Začátkem jara se zahájile budovatelsky brigáde na nové zkošebně (abe se tak nejak navázalo na teho docha SSM). Vemalovala se mistnosť, natřele se okna, Rada Němčáku postavil pódium a rozmotale se tepiche. Bobenik se take rysoval. Měl to bet Zdena Holické, ale ten nakonec dostal nabitko od zábavové kapele Motorz a tak skončel dřiv naž začal (špatně odhadl zdánlevě jednoznačnó situaco). Náhoda temo asi pomuhla, a oběvil se dalši bobenik - Džob z Nákla. Nebel v té době sice moc dobré, protože oš dlóho nehrál, ale to belo spiš k prospěcho než na škodo. Kdež začátkem jara začle pokat prvni popene, kapela měla zkošebno, bobenika a plno nápadu jak dobet sláve.

    Začalo vznikat opravdicky hudebni těleso, akorát nemělo název.

   Návrhu na méno kapele belo hodně, ale nakonec se vebral název podle pisničke od Progresu - Ztracený ráj (The Lost Of Paradise). Belo to dobry, ale protože bele hanáci jak polena, bel to Stracené Ráj. Vyhoda názvo bela, že se dá pochopit dovijak a v každé etapě vyvoja osobnosti členu kapele to znamenalo neco jinyho. Každé asi má svuj stracené ráj.

   12. června 1994 přešil ten velké deň, kde se Stracené Ráj rozhodl poprvni ve své historii okázat svoje oměni světo. Všechno to vepoklo na vyznamné akce, která se menovala Detonace na Nákelské piskovni. Stracené Ráj eště s dalšima kapelama tam hrál rebám a pár trpělevém fanóškum na vlečce od traktora až dlóho do noce.

   Bel to prvni krok na prkna, ktery znamenajó svět.

   Protože se to vedařelo, pár tédňu na to 22.7.1994 ospořádale dalši akco v Mezecich na hřišťo. Ani tam to nedopadlo néhuř. Hudebni vykon bel sice dovijaké, ale zase bela sranda a tak bele všichni toze spokojeni. Jediné nespokojené bel tenkrát Roman Ošťádalu, protože musel furt neco shánět. Eště teďka to všeckém večétá.

   Kapela se začla dostávat do povědomy. Nikdo nigde neslešel, abe se zpival bigbit hanácke.

   Na zábavách, kde často vestopovale jako kulturni vložka o pulnočni přestávce ledi nevěřicně hleděle a nevěděle, co si majó meslet. Kapele začlo stópat sebevědomi a pak přešlo vevrcholeni jejich prvni sezóne.

   21.9.1994 bele pozvani na křesťanské festival Holobica. Akca probihala na statko, které bel na kopco o Tróbelec. Moc dobře to tenkrát nevapadalo, Feťa furt řešel s pořadatelama, ešle muže v jedné pisničce řict slovo "prdel" a ostatni z teho bele dosť nervózni. Belo tam hodně ledi a žádné z nich nebel ožralé. Belo to uplně jiny, než na co bele zvekli. Na konec to ale skončelo uspěchem a domlovile se na eště jedné akci a sice zábava v Seničce na sále.

   Sebevědomi belo oš tak selny, že nemuhlo následovat nic jinyho než pád.

   29.10.1994 to propoklo. Motorzi tenkrát odělale dobré skotek a celó akci nazvučele za 500,-. Od začátko to nějak nehrálo a furt někemo praskale strune. Všecko se to rozlazovalo a vysledek bel strašné. Dodnes neni jasny proč ti ledi neotekle. Jedini kdo otekle bele Motorzi a to do hospode. Ani se jim nedivile.

   Po této akci bela asi prvni přestávka. Znechoceni s prvniho neuspěcho belo selny.

   Během zeme se do teho ale zase opřele a 1.5.1995 v plné sele vtrhle na pódium Olomóckyho Majáleso. Bela to docela pohoda, plny náměsti a sebevědomi belo zpátky. Jediny blby belo, že jich veple dřiv, ale to se na nekoleka dalšich koncertech eště zopakovalo.

   Od této akce se zas až tak moc nedělo. Sem tam nějaky vestópeni na zábavě a jináč akce na zkošebně. Během lita se s nima rozlóčel bobenik Peťa Svozelu, Johana to přestalo bavit a Marek plánoval cesto do Amerike. Chvilo to na bici zkóšel Martin Kovářu z Přikaz, ale nakonec bele koncem lita přejati novi členi a to Faťova ségra Marta Krumpolcová na baso a jeji kamoška Vlaďka Kvapilova na bici. Bele to začátečnice a tak se furt jenom zkóšelo. Markova Amerika nakonec krachla a tak bele dvá basáci. Nekde kolem vánoc ale došlo k velkimo zvrato a historia se změnila. V Olomóco se rozpadla kapela Misty Downfal a na zkošebně se oběvil bobenik Briza. Přešil se zeptat, ešle be s nima nemuhl hrát. Bel moc dobré a bela to velká vyzva. Vlaďka to tenkrát vzala dobře, ale Marta bela hodně zklamaná. Musele se s holkama rozlóčet  a došlo asi k néčerňéšimo okamžiko v celé historii. Holkám belo nabidnoty ožéváni zkošebne, kdeš si seženó dalši člene kapele. Nakonec se jim to take povedlo a za Faťové pomoce začle zkóšet. Menovale se Najité Ráj.

   Vraťme se ale ke Stracenymo Rájo.

   Od začátko roko 1996 začle skóšet v novim složeni a s novym bobenikem. Šlapalo to vyborně. Všechno to znělo nejak lip. Na zkóške se každé těšel a vznikala jedna pisnička za drohó. Plni nové energie verazele 1. 5. 1996 do Olomóca na dalši Majáles. Belo to dokonaly. Na náměsti s něma dorazelo plno známéch, takže bele jak doma.

   Pak následovalo spósto dovijakéch vestópeni na ruznéch vesnickéch akcich, dokonce bele pozvani na dalši ročnik Holobice. Tam ale  pršelo a proto ani nezahrále.
 
   Tenkrát ale přešla ta blbá správa.

   Nikdo si nedokázal představit, že se to muže stat a ož vubec né, že to kapela ostoji. Faťa - textař, skladatel, hlavni kytarista, zpěvák a lídr kapele oznámil, že de stodovat na farářa a že konči. Domlovile se, že natočijó demo a pak skonči. Vebrale se pisničke a koncem prázdnin začalo nahráváni v MS AUDIO studio ve Šternberko o Milana Šaba "Satana". Chodák si tenkrát s nima docela ožel. Kdeš tam Briza rozbalel svoje bici, začal mět strach. Takové zběr fšeckyho možnyho eště neviděl. Hodně se ale snažele a dobře to dopadlo až na ten Faťuv odchod. Nakonec ho ale eště okecale, že zahraje na křtěni deske.

   Demo se postilo do oběho negde před koncem roko1996. Nikdo z nich nečekal takové uspěch. Kazete a tenkrát eště docela drahy CD jenom mizele pod rokama (teda CD bele jenom 2, jedno měla kapela a jedno si odvezl Šňopal do amerikê, stálo 650 koron). Každé si to dilko e přes jeho hudebni nedostatke pochvaloval. Kdež pak vevěsele plakáte, že 28.6.1997 bodó křtit a že každé kdo donese gumové zvon, dostane los do tombole zadarmo, stalo se neco nevidanyho. Tolik gumovéch zvonu pohromadě eště nigdo neviděl. Sešlo se tenkrát neco kolem 250 ledi. Jeden ale cheběl. Bel to Faťa. Bel na operaci s kolenem a z duvodo komplikaci se nemuhl dostavit. Belo to o to horši, že se to dozvěděle těsně před začátkem akce. Kapela nebela na jeho nepřitomnosť vubec nachestaná, takže to belo takovi mali fiasko. Nakonec to ale skončelo v pohodě a všeci se dobře bavile. Akco tenkrát zvučel se svim aparátem Ivan Dudáš z Hluboček a bel dosť naštvané, že mo natekl šampus do beden. Belo to velky.

   Po křtěni šla kapela do utlumo. Začle se tam střidat ruzni kytaristi - Kauli, Maryska a možná eště někdo dalši. Belo to mrtvi obdoby, náhrada za Faťo se ale hledala hodně Špatně.  V litě roko 1997 se rozhodle, že vezmó zpěvačko. Menovala se Jana Chytilová a bela ze Skrbeně. Zpivat oměla, ale s bigbitem teho moc společnyho neměla. Bela to ale šanca, jak se pohnót z mista. Koncem lita jim ale zdělele, že se maji vestěhovat ze skošebne z duvodo rekonstrukce budove. Ze zkošebne měla bet obecni jednačka. Nic horšiho ož se nemuhlo stat.

   Obecni uřad v Nákle nakonec kapele předělel chliv ve dvoře Mezeckyho hřiště. Belo to sice dvakrát větši, ale od té dobe, co tam nebele kráve tam negdo nanosel bordel snaď z celyho světa. Starosta ale přeslébil, že v rámci rekonstrukce vedléši budove zapleti materiál. Práca bela na kapele. Muselo se tenkrát jednat hodně rychlo.

   Eště na podzem roko 1997 se začlo makat. Veklózeni, kopáni přivodo elektrike, makale jak mórovati a pomáhal kdo muhl. Starosta kópil novi dveře, Vojta je zazdil, starosta kópil cement a aji sósed Rada přešil pomuct betonovat. Venca pak postavil bar a Miloš z Dobčan se ojal noviho pódia. Pomáhal tam eště Smékal z Dobčan a spósto dalšich dobrovolniku. Na novy omitke nabóchale liske od vajec a na to Standa zehnal od vojáku maskovačko. Negde koncem lita 1998 belo hotovo.

   Na podzem se začlo znovo zkóšet.

   Zkóške bele takovi dovijaky, rok zedničeni jim na hrani moc nepředal. Zófale potřebovale, abe se neco stalo. Neco, co be to celi nakoplo. Stalo se to negde na podzem roko 1998. Na zkošebno se přešil podivat jeden klok ze Seničke. Menoval se Lukáš Mikulka a tvrdil, že hraje na klávese s jednó kapeló. Přešil jednó, přešil podrohy a oš tam zustal. Duvode měl osobni, ale sténě to belo proto, že mo jich belo lito, kdež viděl, jak se v tym plácajó.

   Trvalo pár měsicu, než se Lukáš zaběhl, ale pak to konečně začalo znovo šlapat, tak jak za Faťo. Aji z Jane sa začala stávat roková zpěvačka. Vznikale novi pisničke a z jara začle prvni koncerte. Belo to dobry obdoby. V záři roko 1999 se rozmeslele, že naštivijó Milana Šaba ve Šternberko a vzniklo z teho drohy demo. Belo to ož dělany na počitačo, takže se dalo vic čarovat. Aji Milan ož věděl co ho čeká a tak ani moc neprotestoval. Tak, jak poprve, aji teď nahráváni zaplatile sponzoři. Hodně to pomuhlo, ale aji tak to nekery člene stálo dosť peněz. Do oběho se dostalo až v roko 2000 a jak jináč, sténě jak jednička šlo pěkně na dračko.

   Po novim roko plameň kapele zase začal zhasinat. E gdeš se deske prodávele a sláva rostla, znovo se rozpadle. Tentokrát Briza s Janó oznámole konec. Zpěvačka se v to chvilo dala přejit, ale bobenika neostále. Jak o prvniho dema se domlovile, že v litě roko 2000 pokřtijó a  pak konec. Belo to smotny, ale tenkrát to bela asi névětši kriza.

   4.8.2000 se pokřtilo. Akca bela super. Vestřidale se tam všeci staři členi kapele a negdo řikal, že tam belo přes 300 ledi. Nazvučel to zase Ivan Dudáš z Hluboček.

   Začal hon na bobenika.
   
   Skoro dva roke se nic nedělo, spósta ledi ož kapelo pohřbila a málogdo věřel temo, že se to eště  negde dá dokupe. Lukáš začal z dlóhé chvile hrát revival Jimiho Čerta a statečně odmital nabytke jinéch kapel. Tak nejak temo prostě věřel, že se to mosi znovo vzkřiset. Dočkal se. Koodl s Markem se nakonec jak správni hanáci rozhópale a zašle za bobenikem z Přikaz. Menoval se Milan Dragónu a bel jejich dlóholetym kamošem, ale mněl jedno vado, hrál v ož tenkrát slebně se vevijejici kapele Hazydecay. Domlovile se na tym, že začnó aspoň jednó tédně zkóšet, gdeš bode mnět Milan čas, abe se aspoň neco dilo. Neni divo, po dvóch letech jim to docela začalo chebět.

Vlak se začal znovo rozjiždět...

   Belo to koncem roko 2002, gdeš prvně vlezle do zkošebne. Belo to super. Choť bela velká a negde v litě 2003 dokonce začale vznikat novy pisničke. Milan bel ale čim dál vic vetižené a tak se začal hledat nové bobenik. Nabydl se Tomáš Oťekalu z Mezec. Sice neomněl hrát na bici, ale bel mistni a rychle se očel. Negde v litě s nim začle zkóšet. Na podzem se k nim předal drohé kytarista. Bel to Marek Veróbalu z Lotina. Chvilo sice trvalo, než se naladil na to správnó fregvenco, ale protože to bel vyborné kytarista, začátkem roko 2004 začal bet selnym článkem kapele. Jarni sraz motorek v Odrlecich bel velké návrat na pódia.

   Rok 2004 pak bel jeden z néuspěšňéšich za celó dobo existence kapele. Zkóšelo se na střidačko s Milanem a s Tomem. Koncerte ale hrál Milan. Co koncert, to uspěch. Mozeka pěkně šlapala a všecke to bavilo. Vestopovalo se hlavně na srazech motorek a bele take nejaky festivale. Névěči akca roko bela 17.7.2004 oslava narozenin kapele v Mezecich na hřišťo. Krásny počasi a minymálně 500 ledi v areálo. Všecko klaplo. To se decky nepodaři. Dorazele e nekeři z bévaléch členu kapele, takže belo veselo. Škoda, že cheběl zase faťa. Třeba se to eště negde povede.

31. 7. 2004 bele pozvani na akco zvanó R.E.C. Fest. Pořádal jo tenkrát Vlasťa Recu v Choleně a hrálo tam nekolek spřátelenéch kapel. Zvučel Viťa Křevánku z Black Rose a tehdá Eva, spěvačka Black Rose přešla za klokama a po tym co pochválela jejich pisničke jim řikala "domlovte se s Viťó, je to vyborné zvukař a desko Vám nahraje". Tym zasela semeno mešlenke na dalši desko. 4. 9. je pak Black Rose pozvale zahrát si na velekym fesťáko s názvem Rokové maraton do Jevička.

V roko 2005 se zahrálo celkem 16 koncertu, věčinó na festivalech a motosrazech. Vepichnót be se dalo možná vestópeni na GRC Párty v Litovle v kyně, kde se kapela prvně potkala se zvukařem Jirkó Jehlářem.

Motor klapal jak hodinke...

Přešil rok 2006. Tade se to konečně rozhébalo. Néprv proběhlo na motosrazo v Ončovicich seznámeni s kapeló Traktor. Traktor bela kapela ostřilenéch zkošenéch mozekantu a zpěvák Capec bel organizátorem rokovéch festivalu v Hranicich na Moravě. Kapele si padle do oka a nekolekrát to pak eště spolo zapile. Téch koncertu v tym roko moc nebelo, ale to nebelo tak duležity. Duležiťéši belo, že v litě o prázdninách se kapela konečně rozhópala a odjela na celé tédeň do Němčic nad Hanó k Viťovi do studia nahrávat novó desko. Tam to belo toze divoky. Pilo se, jedlo se, spalo se a točelo se bez ohledo na to, kolek belo zrovna hodin. No staři blbci jak orvani z řetazo. Pak se tam eště jezdilo celé podzem a dodělávalo se, opravovalo se, velepšovalo a kazelo. No fšecko možny se dělalo. Koncerte se nehrále, protože Koodl v záři oletěl do Amerike.

Ať to cely probihalo jak chtělo, 9. června roko 2007 se v Mezecich na nultym ročniko RecesFesto s plnó parádó pokřtilo novy cédo. Za kmotre bele Cimenti ze Vsetina, ledi belo miliarde a fšeckém belo na drohé deň toze ózko.

Ta deska bela fuck dobrá...

O co inači kapele oselovale po celó svó leckde dovijak dlóho existenco, Stracené Ráj měl to štěsti, že ho to potkalo. Néprv to bele narvany  klube, pak hřiště, pak dědine, pak veleky hřiště, veleky kulturáke, pak náměsti, Honza Wogl natočel videoklip a fšecko se to završelo na Mikoláša 5. 12. 2008, kde na koncert, keré Stracené Ráj ospořádal ve Sportovni hale v Olomóco, mece fšeckéch slavnéch kapel, hrále tam třeba e Status quo, přešlo 1400. No to bělo neco...

To bel fičák...

Bel to koncert ze fšeckym fšode. Reklama v rádiich, předprodeje vstupenek, spósto ledi to tenkrát chestalo, spósto kamer belo na place a spósto ledi přešlo jako hostu a hrálo se dvě hodine v kose. E Faťa konečně přešil. Eště fčel mě běhá mráz po zádech, kdež na to spomeno, jak to tenkrát belo. Cely je to nahráty na dévédéčko, toš se na to mužete podivat,  že nekecám.

Vlak bel rozjeté jak raketa a orvala se brzda...

Koncert střidal koncert, v jednym roko belo až na osumdesát vestópeni, pátke sobote neděle, furt bele negde v prdele. Fšode je čekale hromade ledi a fšecko belo skvěly. Možná belo, možná se to tak jenom zdálo. Na to, abe člověk muhl bet hvězda, na to mosite mět žalódek a kdež se to tak stane obečénymo klokovi z dědine, tak mo to muže hezke zamotat paleco. Decky je notny zustat nad věcó a nespadnót do téch fšelejakéch pastiček, kery só kolem teho fšeckyho nachestany. No ja, ať to belo jak belo, belo to...

A hezke z vrcho dule...

Na začátko roko 2012 přešil Marek Ošťádalu, že ož na to nemá nerve a že dohraje rok 2012 a konči. Práca, rodina a koncerte v takovym ajfro ož nešle dohromade. Na novy pisničke nebel čas a nová deska bela v nedohledno. Domlovile se teda, že se nande nové bobenik a Tomik pude hrát misto Marka baso. Odělal se konkurz, kde bel vebrané Štěpán Tonda. Začlo se skóšet a tak nejak pomalo chestat na odchod Marka. V prosenco 2012 na vánočnim koncertě na Olomóckym náměsti proběhlo s velekó parádó symbolicky rozlóčeni a belo.

Prvni zkóške po novim roko, názorové střet a kapela bela z ničeho nic e bez Koodla. Rychle a nečekaně. Přešle teda za Markem, abe eště chvilko pobel, jako brigádnik, dokuď se to nejak neveřeši. Pak proběhlo takoviho fšelejakyho pul roko, kde se oběvovale dovijaci pokusni hráči, až jednyho hezkyho dňa přešil na skošebno s kytaró Pavel Bukvu z Mezec. Jak přešil, tak zustal. Marek Ošťádalu si teda zbalel montérke a odešil. Kapela se začala zehrávat a ož to e nejaky belo, kdež na konco roka oznámil konec Tomáš Otěkalu. Kapela se znovo zadrhla.

Bele to takovy divny čase.  Furt se hrálo dokola to stary, přebele asi jenom čtere novy pisničke. Ledi obévalo a fšecko to šlo tak nejak z kopca. Protože v kapele z puvodnich členu mezečáku ož nebel nikdo a Lukáš bel jediné, kdo v bévalé Hanácké kapele mlovil Hanácke, začal e on přeméšlet o tym, že ož je to v prdele a že tém take sekne.

Trosečnici se zešle...

Vite, mužete skončet s mozekó, ale nikdá to nedovedete nafurt. Jednyho krásnyho dňa negdo vemeslel, že posedět s kytaró v hospodě je sranda. Toš se začale scházet dovijaci ledi z dědine a začale spolo brnkat. Pilo se, hrálo se, zpivalo se a mlovilo se. Mlovilo se o tym, že be belo bezvadny mět spátky zkošebno a odělat nejakó pisničko. Pověřele teda Marka, jako zakládajiciho člena kapele, abe problém skosel veřešet. Ten teda svolal fšecke sóčasny e minoli člene Stracenyho Rája, a tam řekl, že bévali členi chcó zkošebno spátky. Že si jo kdese dávno postavile a toš že be na to měle mět e právo. Tak se take stalo.

Znovo na začátko...

Začátkem roko 2014 si Mara Veróbalu s novéma členama vestěhovale ze skošebne fšecko aparaturo a předale kličke. V litě se pak začle dělat brigáde a odělale se nejaky održovaci práce. Veoželo se teho, že bela zkošebna prázdná. Na podzem se začlo brnkat na pučené aparát z obce a začle se dělat novy pisničke. Sem tam se objevilo e nejaky vestópeni. Belo ale zadarmo a pod názvem Šumaři, snaď se zadaři. Začátkem roko 2015 zaintervenoval kamarád Lubor Vacu a pivovar Litovel dal klokum sponzorské dar 100 000 koron na pořizeni novyho aparáto a nové rozjezd. Diky temo muhla kapela znovo začit fungovat na 100%. Ve složeni Koodl, Lukáš, Tomáš, Marek a Pavel Bukvu, keré se na zkošebně zapoměl, se scházele 2x tédně a sepale jedno novó pisničko za drohó. Jednyho ďňa Marek zavolal Marovi Veróbalovi a poprosel ho o vráceni puvodniho názvo kapele, a belo jasny, co bode dál.

A vlak zas jede...

4. 3. 2016 se začle v Přikazich ve studio Palba natáčet bici ke 12 novém pisničkám. Šlo to pomale, ale šlo to. 13. 3. bele hotovi a 18. 3. se fšecko převezlo do Ňemčic k Viťovi, kde se začal dodělávat zbetek...

A tade to zatim konči, nechco předbihat, ale snaď to fšecko dobře dopadne...  :)